Je zvláštní ironií osudu, že k sepsání recenze knihy amerického metalového publicisty Alberta Mudriana jsem se dostal téměř 20 let od momentu, kdy jsem svým krátkým posudkem počastoval CD kompilaci, jež vyšla při příležitosti jejího prvního vydání. České edice uznávaného díla jsme se díky agilnímu nakladatelství / vydavatelství MetalGate dočkali až v letošním roce. Nikdy však není pozdě, neboť původní vydání publikace bylo v roce 2014 doplněno o nové kapitoly, pojednávající o (ještě stále) aktuálním dění v oblasti související se smrtícím kovem.

„Proč nikoho předtím nenapadlo sepsat historii death metalu?“, ptá se v doslovu druhého vydání svého díla sám Albert Mudrian. Odpovědí se nabízí hned několik. Od neochoty mnohých zainteresovaných sepsat své zážitky a poznatky na papír až po prostý a v knize patřičně zdůrazněný fakt, že na mnohé účastníky takzvané první vlny death metalu dolehla zhruba v půli devadesátých let silná krize. Tato si vyžádala i oběti v podobě úplného zpřetrhání vazeb s deathmetalovou scénou. Návratu mnohých „otců zakladatelů“ zpátky do středu dění je věnován v knize značný a nutno říci, že i zasloužený prostor. Než však k němu došlo, Mudrian se snažil sepsat vyprávěčsky atraktivní příběh o zrodu hnutí, které mělo zbořit dosavadní hranice vnímání všech možných extrémů v metalové muzice.

Sepsat nějakou ucelenou a exaktní historii něčeho, co vlastně vznikalo spontánně a jen tak mimoděk není úplně nejlehčí disciplínou. Snaha postavit své vyprávění na faktech v takto nastaveném prostředí dříve nebo později musí vyústit v subjektivní vyprávění, opírající se o výpovědi dopředu vytipovaných respondentů. Jejich výběr Mudrian rozhodně nepodcenil a vlastně v tomto směru mu není možné cokoliv vytýkat. Protagonisté seskládaní nejdříve z britského a amerického okruhu metalových hudebníků, doplněni postupem času i o evropské souputníky, rekrutující se zejména z mocné skandinávské a finské scény, nakonec pomůžou vytvořit velmi ucelený a plastický obrázek o postupném vývoji toho „zrychleného thrash metalu“, což byla možná úplně prapůvodní definice hudebních postupů, definujících žánrové vymezení death metalu.

Jestliže v době prvního vydání této publikace vypadaly formy distribuce raných deathových nahrávek značně archaicky, může klasické dopisování a zasílání kazet na dnešního čtenáře už působit jako z úplného pravěku. Scéna vlastně v těch osmdesátých letech stála a padala hlavně s ochotou lokálních promoterů pořádat koncerty, na kterých se vždy něco „událo“ a taktéž na ochotě kapel a fanoušků sdílet nahrávky nezřídka i napříč kontinenty, právě s využitím klasických poštových služeb. Z tohoto pohledu možná i jako malý zázrak působí fakt, že nejedna legendární kapela vznikla v úplném zapadákově jen díky zápalu několika málo jednotlivců a ještě více právě díky korespondenční distrubuci nahrávek.

Osobně metal, a to i včetně toho smrtícího, poslouchám po 3 dekády, ale díky řádkům této publikace jsem si uvědomil, že jsem do něj naskočil přesně v momentě, kdy se death „zaprodal“ s komerčním hudebním byznysem. Tomuto tématu je věnována rovnou celá kapitola a přestože se vlastně celé toto zaprodání omezilo toliko na dohodu britského labelu Earache s Columbia records, spočívající v převzetí katalogu tohoto malého britského vydavatelství mamutím hudebním kolosem. Že to zrovna nedopadlo a jaké to mělo následky, dost důkladně popisují řádky této recenzované knihy. Pro mnohé fanoušky death metalu se přitom jednalo o událost, kterou možná ani příliš nezaznamenali, přesto jí však Mudrian přisuzuje vysokou důležitost a posazuje ji do kontextu s ráznym ústupem první deathové vlny z nenadálé slávy.

Způsob vyprávění zejména v úvodních kapitolách je svižný a velmi čtivý. Propojení jednotlivých několika aktérů zejména nejstarší deathové historie přímo nabízí jednu dlouhou vyprávěcí nit, jež se táhne od poloviny osmdesátých let až do oněch nešťastných devadesátých let, symbolizovaných nástupem komerčních subjektů a odklonem mnoha „otců zakladatelů“ od death metalu. A tohle, bohudík, platí i pro český překlad. K tomu konečně dochází více než 2 dekády od původní edice. Zpoždění má však i svoji výhodu – součástí české edice je i doplnění publikace o moderní proudy v death metalu. Toto, pravda, už má taktéž nějaký pátek za sebou – zde zmiňované referenční nahrávky vznikaly přibližně před 10 lety, ale ani tento odstup neubírá knize na aktuálnosti. Máme tady samozřejmě i ryze současné deathové kapely jako BLOOD INCANTATION, snažící se posunout možnosti žánru zase na další úroveň, na něž se logicky v publikaci nedostalo, ale čtenář nezůstane ochuzen ani o takové neotřelé spolky, jakými jsou například australští PORTAL.

Knihu jsem osobně přečetl doslova jedním dechem. A vlastně mě od ní neodradily ani takové občasné kiksy, jako zmínka o baskytarisce britských Jo Bench jako o basákovi a o pár kapitol později správně, jako o basačce. Nepotěší ani několik záměn letopočtů, jako například 2004 vs 2014 a o některých překlepech ani nemluvě. Rovněž jako sběratel, který rád o své knihy pečuje a s láskou je i po letech vytahuje z knihovny, nejsem úplně nadšený z paperbackové edice, byť chápu finanční důvody této volby.

Fráze typu „povinné čtení pro fanoušky žánru“ a tak podobně prostě v tomto případě nejsou jen prázdnými promo řečmi. Už jen z toho důvodu, že nikdo předtím ani potom se do takto rozsáhlé práce nepustil a pokud i ano, nedokázal ji dotáhnout na takovou úroveň, jako tento americký hudební publicista. V jeho slovech ožívá fascinující příběh jednoho metalového žánru s jeho vzestupy, pády, schopností se poučit a prokázat tuhý kořínek. Tento příběh ale ještě ani zdaleka nekončí a neustále přináší nové a vzrušující události. Možná už ne tolik nepředvídatelné, ne tolik mladicky zapálené a naivní, ale stále dost zajímavé jak pro pamětníky, tak pro nové příchozí. Nezbývá, než věřít, že i následující vývoj smrtícího kovu přinutí Alberta Mudriana k dalším doplněním svého rozsáhlého a nesmírně čtivého díla!

PS: Součástí publikace je i seznam referenčních nahrávek seřazených podle let. Trestuhodné opomenutí fenomenálního alba „Loathing“ amerických BROKEN HOPE v kolonce s letopočtem 1997 je významné mínus, kvalitě publikace to však naštěstí nakonec pranic neubírá.